Pojezd kolové a pásové techniky

 
Souvislost mezi pojezdem techniky v krajině a příznivým vlivem těchto pojezdů na její utváření a biologické zkvalitnění  (ochranou přírody) se může zdát rozporuplná nebo přímo nesmyslná či protikladná. Jak odkrýváme historii české krajiny a procesy, které jí formují a utváří, tím je zřejmější, že i tyto aktivity do naší krajiny patří a pokud jsou prováděny podle určitých zásad, tak jsou nejen prospěšné, ale i nutné, potažmo slučitelné s ochranou přírody a krajiny.
Ještě v relativně nedávné době převládal obecný názor, že nejlepším způsobem, jak chránit přírodu, je nezasahovat do ní a vše ponechat přirozenému samovolnému vývoji. Podle této představy jen samovolné přírodní procesy zaručí vysokou biologickou hodnotu stanovišť. Pro některé typy biotopů toto skutečně platí (například lesní společenstva), pro celou řadu zejména otevřených biotopů ale nikoli. V praxi se ukazuje, že v řadě chráněných územích ponechaných bez jakéhokoli lidského zásahu dochází k úbytku a mizení druhů, které jsou předmětem ochrany. Jednou z hlavních příčin je absence nebo nedostatek dříve běžných přírodních událostí (požáry, vývraty, sesuvy půdy, změna koryta toků) a lidských aktivit související s hospodářskou i běžnou činností jako je kosení, kácení dřevin, vypalování, existence a využívání lokálních pískoven nebo lomů atd. Na tyto přírodní události a dřívější formy lidské aktivity v krajině je vázána celá řada organismů. Omezování přírodních událostí a mizení původních forem lidských aktivit vede zákonitě k poklesu početnosti a mizení druhů na těchto procesech závislých.

Člověk v krajině omezuje přírodní události narušující biotopy (disturbance). Řekám nedovolujeme se vylévat z břehů a měnit koryto, požáry hasíme, svahy zpevňujeme před sesuvy a vývratům předcházíme nebo je likvidujeme. Všechny tyto události byly donedávna běžnou součástí naší krajiny a byla na ně vázána celá řada organismů. Jak tyto procesy omezujeme, stávají se na niz závislé druhy vzácné.
 
Pokud ponecháme určitou plochu ladem, prochází tzv. sukcesí, tedy procesem postupného zarůstání, kdy jednotlivé druhy dle svých specifických nároků na prostředí plochu v určité posloupnosti osidlují. Tento proces má své zákonitosti a každý druh v něm má své místo. Některé druhy upřednostňují počáteční fáze kolonizace, kdy je plocha otevřená, osluněná a s odhalenou půdou. Jiné druhy dají přednost pozdějším fázím se stinnými podmínkami pod vzrostlými stromy. Jedny druhy tak postupně nahrazují a vytlačují druhy předchozích fází osidlování. Pokud tedy plochu ponecháme bez jakéhokoli zásahu po dostatečně dlouhou dobu, nalezneme zde druhy pozdějších fází osidlování (převážně lesní biotopy a druhy). V současné době z krajiny mizí zejména druhy počátečních fází osidlování. Pole a louky jsou zpravidla příliš intenzivně obhospodařované a působí zde další negativní vlivy (chemizace, hnojení), jiné plochy jsou zase bez jakékoli údržby nebo je v nich údržba minimálmí opět s dalšími negativními vlivy (monokulturní hospodářský les), což vede k podpoře druhů pozdějších fází osidlování. Krajinu tak trápí dva extrémy, buď příliš intenzivní péče nebo její totální absence a zarůstání. Naše činnost v krajině se změnila. Krajina má nedostatek mírné (extenzivní) rovnoměrněji rozložené péče.

Ukázky plánovaných managementových zásahů pomocí pojezdů offroadových automobilů na podporu vzácných a chráněných organismů. Konktrétně se jedná o lokalitu Pístovské mokřady.
 
A jak to celé souvisí s pojezdem techniky? Velice jednoduše. Pojezd techniky je jen jiný způsob, jak docílit, aby došlo k narušení (disturbance) s následným procesem postupného osidlování daného místa a stav se vrátil v čase do předchozích fází vývoje. Tím je umožněno, aby se na daném místě udržely druhy, které jsou vázané zejména na počáteční fáze osidlování. Pojezdem kolové nebo pásové techniky jako jsou off-roadová auta, motocykly, čtyřkolky a vojenská pásová vozidla dochází k žádoucímu narušení zapojené vegetace za vzniku obnažených ploch s odhalenou půdou. To je základní existenční předpoklad celé řady druhů, které jinak nemají šanci dlouhodobě přežít. Pokud k tomuto procesu nedochází, ať už je to pojezdem techniky nebo hospodářkou činností, tak tyto druhy postupně mizí vytlačováním konkurenceschopnějšími druhy a postupným procesem zarůstání.

Několik příkladů bezprostředního výsledku pojezdů off-roadových automobilů. Na odkrytou holou půdu a vytvořené drobné tůně čeká řada organismů, aby je osídlila. Jedním z hlavních cílů pojezdů je stržení drnu zejména na biologicky degradovaných plochách s porosty expanzních a/nebo invazních rostlin jako například třtiny křovištní.
 
Pojezdy tak vlastně dochází k narušování nebo také z určitého úhlu pohledu k mechanickému "poškozování" biotopů. To je ale žádoucí, protože procesu následné "regenerace" a nápravy se účastní řada organismů na tomto závislých. "Vyléčení a úplné uzdravení" takto poškozeného biotopu nebo stanoviště vede zákonitě k jejich následnému vymizení. Je tedy žádoucí, aby existoval dostatečný rozsah těchto zásahů a narušení v dostatečných časových odstupech. Existuje jakási rovnována mezi velikostí těchto narušení a častostí jejich výskytu. Jak malé a málo četné, tak velké a velmi četné narušování je nežádoucí. Oboje vede k poklesu druhové rozmanitosti. Na lokalitách s pojezdem techniky se vytváří žádoucí mozaika mikrobiotopů.
Ve velice malém měřítku je vedle sebe odkrytý půdní povrch po jízdě vozidla a současně zachováno místo se vzrostlými stromy, kam vozidlo nemůže fyzicky vjet. Tato heterogenita nebo mozaikovitost opět přispívá k celkovému zvýšení biologické rozmanitosti. Na relativně malé ploše tak může existovat druh osidlující místo, kde projelo auto a současně jiný druh osidlující vzrostlý strom. Řada druhů také vyžaduje pro svojí existenci současně několik typů mikrobiotopů. Například dospělec potřebuje pro přezimování hromadu větví (úkryt), k páření vyžaduje osluněné a otevřené plochy s odhaleným půdním povrchem, potravu sbírá na lučních květech a larvy musí mít k dispozici vzrostlé stromy. Pokud jeden z těchto mikrohabitatů není k dispozici, druh zde nemůže dlouhodobě přežívat.
Závěr z toho je, že není žádoucí, aby daná lokalita byla jednolitou plochou určité fáze vývoje, žádoucí je mozaika různých biotopů v různých fázích zarůstání nebo osidlování. Z biologického hlediska území s vhodně zvolenou frekvencí a rozsahem pojezdů zajišťuje:

1. Opakované narušování vegetačně zapojeného půdního krytu

2. Vznik a obnovu drobných, mělkých a členitých vodních ploch

3. Celkové vegetační rozvolnění a prosvětlení území s roztroušenými dřevinami - nejde ani o louku, ale ani o les

4. Pestrá drobnozrnná mozaika různých biotopů

 

Využití off-roadových vozidel je výhodné nejen z pohledu péče o přírodu, ale může přinášet i další společenské výhody:

1. Může vykrývat zvyšující se poptávku nebo rostoucí zájem o tento druh sportu a volnočasového vyžití a tak alespoň částečně  řešit nedostatek vhodných ploch k legálním jízdám.

2. Částečně nebo zcela nahradit nákladná managementová opatření prováděná za pomoci jiné techniky. Například místo bagru nebo buldozeru použijeme na stržení drnu vojenké bojové vozidlo BVP či terénní auto. Jde o levnější variantu s podobným výsledkem, což šetří veřejné finance.

3. Skloubení zájmů a společná spokojenost rozdílně zaměřených skupin lidí.

Veřejné akce navštěvuje velké množství laické veřejnosti. Je to vhodná příležitost pro osvětu v ochraně přírody včetně významu využití pojezdové techniky.
 
Dá se namítnout, že pojezdy dochází k přímé likvidaci organismů, které jsou předmětem zájmu, a které mohou být zákonem chráněné. Toto tvrzení je v některých případech pravdivé. Pojezdem skutečně může docházet k fyzické likvidaci některých jedinců zájmových druhů. Současně ale dochází k obnově jejich biotopů, na kterých jsou existenčně závislí. Obnova biotopů je ale důležitější a přednější. Ta umožní vytvoření vhodných podmínek pro případnou následnou početní regeneraci a žádoucí navýšení počtu jedinců zájmových organismů na úroveň zaručující dlouhodobou exintenci a perspektivu. Jsme tak tímto postaveni před dilema. Buď nebudeme udržovat a obnovovat vhodné biotopy a budeme přihlížet postupnému úbytku druhů nebo se smíříme, že část jedinců při této obnově zahyne, ale populace jako takové zachováme. V této souvislosti se samozřejmě musíme maximálně snažit, aby dopady na konkrétní jedince byly co nejmenší. Zejména se snažíme o:

1. Jízdy plánujeme a realizujeme nejčastěji v brzkém časném jaru (únor-březen) nebo v pozdním podzimu mimo hlavní sezónu. Ideální období, kdy by nedocházelo k žádným ztrátám na živých organismech ale neexistuje.

2. Korigujeme i četnost pojezdů. Většinou postačuje jednodenní pojezd jednou za rok nebo jednou za dva roky. Každotýdenní pojezd pro většinu organismů není nutný a možná ani žádoucí.

3. Pojezdy neprovádět celoplošně nebo na stále stejných trasách. Pro docílení žádoucí biotopové rozmanitosti pojezdové plochy nepravidelně střídat. Některé plochy mohou být pojížděny pokaždé, jiné jednou za dva roky, další jednou za pět nebo 10 let. Další plochy nepojíždět vůbec. Tím se docíli žádoucí stav.

 
Ideální je provádět pojezdy v časném jaru nebo pozdě na podzim. Během sezóny pak neprovádět pojezdy vůbec. Snížíme tak negativní přímý dopad na organismy na pojezdových plochách a současně docílíme žádoucího efektu vedoucí k početní stabilizaci a udržení zájmových druhů. Ukázky zákazových cedulí omezující pojezdy v nežádoucím období. Ideální je na ceduli vysvětlit význam tohoto opatření.
 
Na pojezdovém území vymezujeme plochy se zákazem vjezdu. Tyto plochy slouží jako útočiště jedinců pro jejich budoucí šíření na plochy nové vytvořené nebo obnovené pojezdy. Plochy se zákazem vjezdu se musí měnit. Tam, kde se minule nesmělo jezdit se nyní smí a tam kde se jezdilo je aktuálně zákaz vjezdu. Jen tak docílíme žádoucí heterogenity prostředí s bohatou nabídkou biotopů.
 
To, že pojezdy off-roadové techniky se dají využít k ochraně přírody a mají příznivý vliv na utváření a udržení biologicky hodnotné kajiny, dokládají odborné studie i příklady v praxi. Jde jenom o jinou formu využívání krajiny, ale se stejným výsledkem jako přirozené přírodní události a dřívější, ale dnes už zapomenutá nebo minimálně prováděná činnost lidí.

Pojezdy technikou nejsou rozhodně vhodné pro všechny typy mokřadních biotopů. Dokonce pro většinu mokřadů nejsou vůbec žádoucí. Například rašeliniště a rašelinné louky k takovým biotopům nepochybně patří a pojezdy zde prakticky nemají význam a mohou lokality významně poškodit. Současně jsou pojezdy vhodné pro celou řadu jiných zejména otevřených a sušších stanovišť. Obecně jsou jízdy off-roadových vozidel vhodné zejména pro území dlouhodobě narušované vojenskými aktivitami. Tam mohou buď navázat na dřívější využití v původním rozsahu i frekvenci nebo (lépe) obnovit dřívější využívání s tím, že se změní rozsah a frekvence jízd tak, aby co nejvíce vyhovovala zdejším ohroženým druhům organismů.

Tímto článkem rozhodně nechceme podporovat nelegální černé jízdy neukázněných řidičů (dají-li se tak nazvat) volně v krajině. Toto je jiná problematika, kterou se zde nebudeme blíže zabývat.

Článek by měl přispět k obecné diskusi a podpořit využivání pojezdové techniky v ochraně přírody. Měl by ukázat, že ne všichni, kteří se zabývají ochranou přírody a krajiny, jsou proti organizovaným a legálním pojezdům. Je nutné o této skutečnosti informovat veřejnost a vést osvětu. Ve společnosti stále přetrvává názor, že jízdy jsou pro přírodu škodlivé, i když i zde se blýská na lepší časy.

Stručný obrazový dokument o významu terénní techniky v ochraně přírody:

 
Poster o významu offroadu v ochraně přírody:

 

 
Nejsme jediní, kdo využívá pojezdovou techniku v ochraně přírody. Dalším asi nejznámějším a mediálně hodně sledovaným příkladem je známá přírodní památka Na plachtě v těsné blízkosti Hradce Králové: http://www.naplachte.cz/tanky/. Zde pak naleznete prezentaci o lokalitě a význam použití vojenské techniky (autor RNDr. Blanka Mikátová):

 

 
V červencovém čísle roku 2015 časopisu National Geographic se objevil zajímavý článek o významu pojezdů pro českou přírodu:

 

 
Dalším nově vzniklým (2014) příkladem využití offroadových aktivit na podporu zachování biologické rozmanitosti je lokalita Babiny II u Litoměřic v bývalém vojenském prostoru v chráněné krajinné oblasti České středohoří: http://www.offroadbabiny.cz/babiny-chko

Popis k fotkám: terénní auta a ještě lépe divácky velmi atraktivní vojenská pásová vozidla dokáží vytvořit žádoucí mechanické změny území. Vlevo dole starobylý korýš listonoh, který dnes přežívá prakticky jen na lokalitách s pojezdy nebo podobnou formou využití území. Vpravo dole typický biotop listonoha vytvořený pojezdy terénní techniky. Horní dvě fota převzata z webu www.offroadbabiny.cz, dolní dvě fota autorem paní Šárka Kopecká.
 
 

|  nahoru na stránku  |


Mokřady - ochrana a management

         

TOPlist