Nejčastější omyly a mýty
1. Správně fungující a pro organismy vhodná tůň by měla mít na části své plochy hloubku přes jeden metr a více (tzv. nezámrzná hloubka)
Důvodem této představy je nejčastěji zabránění úplnému vyschnutí v létě a nepromrznutí tůně až na dno v zimě. To má vést k vyššímu přežívání organismů a tím i vyšší diverzitě a biologické hodnotě. Vysychání tůní není obecně na škodu (viz další bod) a promrzání také nepředstavuje vážnější problém pro přezimující organismy. Naopak je občasné vyschnutí jednou za několik let žádoucí. I v zimě jsou tůně často dotovány "teplou" spodní vodou (cca 4 - 10 °C), kdy je teplota vzduchu hluboko pod bodem mrazu. V těchto případech není možné, aby i mělké tůně zcela promrzly. Platí to zejména za situace, kdy je přítomna alespoň slabá sněhová pokrývka tepelně izolující tůň od studeného vzduchu. Výzkumy nepotvrdily, že by mělké tůně byly méně druhově bohaté než tůně hluboké, spíše naopak. Mělké a hluboké tůně hostí trochu odlišná společenstva organismů. Je tedy žádoucí, aby existovaly na stejné lokalitě tůně s různými hloubkami a ten který organismus nebo vývojové stádium měl k dispozici své optimální prostředí. Nebojme se budovat tůně hluboké třeba jen 10 - 20 cm! Největší druhová bohatost tůní se soustřeďuje právě do těchto mělkých částí tůní. Je tak žádoucí, aby mělčiny představovaly převážnou většinu plochy tůní. Hluboké tůně s minimem mělčin obecně nebývají pro většinu organismů optimální.
Jeden z nejčastějších a nejvýznamnějších omylů v budování a managementu tůní. Hlavní příčinou tohoto mýtu je snad obecně představa, že organismy z valné části ve vyschlé tůni uhynou a nedokážeme si představit, jaký by z vyschnutí vůbec měly prospěch. Přibližně polovina organismů bez problémů vyschnutí zvládá a naopak řada škodlivých organismů (hlavně ryby) vymizí. Není tak na škodu, pokud trvalejší tůně jednou za několik let zcela vyschnou. Každoročně vysychyjící tůně mohou hostit široké spektrum velmi vzácných a na vyschnutí přizpůsobených organismů. Protože tůně tohoto typu jsou vzácné, hostí i vzácné (často ty nejvzácnější) organismy na ně existenčně vázané. Dočasné tůně se vyskytují převážně v nechráněných územích se zvláštním režimem využívání krajiny (pískovny, lomy, tankodromy, cihelny atd.), který ve výsledku vede k jejich existenci a udržování. Neúmyslně vybudované pravidelně vysychající tůně jsou někdy považované za "nepovedené". Období vyschnutí takové tůně je vzhledově neatraktivní a při péči o mokřady jsou tendence takové tůně prohlubovat. Dočasné tůně jsou díky malé hloubce a odlišné hydrologii silně existenčně zranitelné klimatickými změnami a změnami v hospodaření s vodou v krajině. Záměrné budování pravidelně vysychajících tůní je obecně opomíjeno. Domníváme se, že v budoucnu se bude na vysychající tůně pohlížet jako na samostatnou kategorii nádrží, které si poprávu zaslouží velkou pozornost a existenci.
Obdobně je to v případě dřevní hmoty, kdy se u kácení a prořezávek velmi často veškerá dřevní hmota odváží z lokalit nebo pálí. Z pohledu drobných živočichů mají kupky trávy, větví, hromádky klád i padlé kmeny velký význam. A nejen pro ně. Samozřejmě je nutné ponechávat tuto přírodní hmotu jen na degradovaných místech - ukládání je vždy nutné předem dobře promyslet.
• více o "problematice" travní a dřevní hmoty v přírodě je v naší prezentaci zde:
a) Zemina může obsahovat semena rostlin, které zde kdysi rostly. Jejich vynesením na povrch je aktivujeme a umožníme růst rostlin, které se zde už třeba ani nevyskytují.
b) Vytěžená zemina může sloužit jako materiál pro vybudování nízké hrázky pro maximalizaci retence vody v nádržích.
c) Protože jílovitou zeminou z větších hloubek překrýváme často živinami bohatší zeminu na povrchu, vytváříme podmínky pro organismy vázané na chudší půdy. Svým způsobem to může být náhražka za žádoucí opatření typu stržení drnu a obnažení půdního povrchu (eliminace botanicky degradovaných ploch).
d) Nehrozí s přesunem vytěžené zeminy kontaminace patogeny nebo šíření nepůvodních organismů nebo šíření původních druhů mimo areál jejich výskytu?
e) Finanční nákladnost opatření. Každý tuší, že odvoz zeminy značně prodraží budování a obnovu tůní. Musí být zajištěna další technika a lidi. Je tedy otázkou, zda vícenáklady spjaté s odvozem zeminy není lepší použít jinak s větším efektem pro zlepšení stavu lokality.
f) Logistická náročnost odvozu zeminy.Samostatnou kapitolu tvoří logistické zajištění odvozu zeminy, které je na celém procesu to nejobtížnější. Dostane se nákladní auto odvážející zeminu až k bagru? Nezapadne při tom nebo neponičí (nerozjezdí) jiné sousední pozemky? Pokud k němu auto zajede, bude schopno také po naložení vyjet? Pokud k němu auto nezajede, jak přesunout zeminu od těžebního stroje k autu? U podmáčených pozemků není situace a možnosti stejné jako např. u odbahňování klasického rybníka. Zde se po vypuštění nádrže nechá bahno vyschnout, buduje se přístupová cesta nebo auta jezdí už po vybagrovaném a pevném dnu. Příjezdová cesta také vede až k rybníkům, protože je nutno k vodě přivážet a odvážet materiál a ryby. Podmáčené pozemky jsou oproti tomu častro daleko od zpevněných cest (nebo jsou již nefunkční), protože zde není nutnost se k nim s technikou dostávat, nejsou obhospodařované. Bagrovat a odvážet zeminu v zimě, kdy je povrch zmrzlý je nereálné. Pokud po povrchu přejede auto, není bagr schopen výkopu a obráceně.
g) Musíte řešit kam s vytěženou zeminou, která se nemůže ukládat kamkoli. Je-li to na ornou půdu, musí být provedeny rozbory, zda není vytěžená zemina kontaminována, jinak musí přijít na skládku (další náklady, často dlouhé dopravní vzdálenosti). Pokud jí vyvážíte na ornou půdu, není asi optimální ornici překrývat jílovitou zeminou. V tomto ohledu by nás zajímal i názor pedologů. Musíte mit další povolení a souhlasy. Obecně se nám nelíbí odvážet zeminu jen proto, že se jedná o jíl.
i) Vytěžená zemina představuje překážku při povodňových stavech. Pokud je vytěžená zemina rozhrnuta do plochy a nijak výrazně nevyčnívá a je jen jakousi nízkou a plochou vyvýšeninou, nepředstavuje ani toto vážnější riziko. Mokřadní vegetace navíc obnaženou plochu velmi rychle obsadí a kořeny zpevní proti případnému odnosu. Proti často přítomným stromům, stavbám, mostům atd. není rozhrnutá zemina netvořící souvislou vysokou hrát napříč nivou výrazným rizikem.
ii) Vytěžená zemina v okolí tůní nepůsobí esteticky. Zde je nutno zdůraznit, že vytěžená zemina musí být rozhrnuta do plochy a netvořit valy. První rok po zásahu skutečně místa nevypadají esteticky. Po slehnutí a zatažení zeminy vegetací však není často poznat, kam byla zemina vlastně uložena, obzvlášť, pokud dosáhne mokřadní vegetace vyššího vzrůstu. Příliš často se necháváme unést estetikou, která k dané věci také samozřejmě patří, ale z hlediska ochrany přírody je kontraproduktivní - lokalita sice vypadá pěkně, ale její biologickou hodnotu to dostatečně nezvyšuje. Estetika nejde ruku v ruce s vyšší biologickou hodnotou. Zde je nutné vždy hledat kompromis.
iii) Zemina musí být už z principu odvezena, dělá se to tak běžně a odjakživa. Nejedná se o věcnou argumentaci, proto je tento argument nepřijatelný a irelevantní. Vnímáme obecnou nedostatečnou pružnost v přijímání nových vědeckých poznatků a jejich rychlé praktické aplikovatelnosti v ochraně přírody.
I) V okolí tůně není vhodné místo a uložením zeminy by došlo k poškození nebo likvidaci chráněných nebo ohrožených druhů.
II) Tůně jsou v živinami hodně bohaté půdy, jsou silně degradované a zabahněné. Pak je samorřejmě vhodné zeminu odvést.
III) Tůň byla napájena vodou z povrchových dolů, bývalých průmyslových zón, obytných ploch nebo jiných potenciálně rizikových provozů a je zde vysoký předppoklad kontaminace zeminy toxickými látkami.
Vlastní jízdou může pochopitelně dojít k nežádoucí fyzické likvidaci části chráněných organismů. Daleko důležitejší je ale fakt, že se tím vytvoří vhodné existenční podmínky pro populační regeneraci nebo navýšení počtu těchto organismů. Pravděpodobnost úplné fyzické likvidace všech jedinců je při tom minimální. Tento přístup v podobě poškozování biotopů pochopitelně neplatí univerzálně, dá se aplikovat na specifické biotopy, které jsou na tomto závislé. Pro maximalizaci žádoucího efektu je vhodné organizovat takové pojezdy jen v určitých obdobích roku a pokaždé na trochu jiném místě dané lokality, kdy je přímý vliv na jedince co nejmenší a zaručuje to, že vždy část populace bezpečně přežije (časné jaro, pozdní podzim). Jedním z hlavních důvodů, proč jsou vojenské výcvikové prostory tak biologicky cenné je mimo jiné fakt, že zde probíhaly nebo probíhají pojezdy technikou. Využijme širokou základnu off-roadových jezdců a vojenských nadšenců k ochraně přírody! Ukažme, že na první pohled nározově nesourodé skupiny mohou spolupracovat, a že z toho mohou mít užitek obě strany. Tímto v žádném případě neobhajujeme protizákonné, živelné a neorganizované jízdy off-roadových vozidel, čtyřkolek, motorek atd. volně v krajině!!!
Místo pro budování tůní omezuje několik skutečností nebo faktů:
a) Místo musí v ideálním případě přirozeně zadržovat vodu v krajině. Tůně lze vytvářet a udržovat i technicky náročnějšími metodami za použití zejména nepropustných fólií. Toto je přijatelným, ale spíše krajním řešení, které má řadu omezení a nevýhod.
b) Valná část krajny je obsazena jinými typy biotopů, na kterých nelze oficiálně tůně vybudovat prostě proto, protože se daný prostor využívá za jiným účelem. Na intenzivně obhospodařovaném a hospodářsky produkčním poli nikdo tůň nepovolí, protože by to majitele nebo uživatele omezovalo a snižovalo jeho finanční zisky. To platí i přes fakt, že se zde prokazatelně v nedávné minulosti vyskytoval mokřad, který byl zmeliorovaný, případně zavezený.
c) Příhodná plocha, souhlas majitelů a chuť realizátorů tůní může nabourat fakt, že daný pozemek je v katastru nemovitostí zaškatulkován do určité kategorie využívání (nejčastěji louka nebo les). To předurčuje plochu pro konkrétní využití, i když často vůbec nerespektuje stávající reálnou skutečnost. Budovat tůně na těchto plochách je adminisrativně o poznání náročnější než plocha definovaná jako "ostatní plocha", což je z hlediska administrativní zátěže pro budování tůní nejprůchodnější.
Zejména z předchozích dvou bodů vyplývá, že míst, kde lze přirozeně a relativně nejsnadněji vybudovat tůně, je relativně málo. Často jsme vůbec rádi, že to alespoň vůbec někde lze provést. Argumentace, že zde i třeba prokazatelně nebyly nikdy tůně není podstatná jako fakt, že nyní je zde můžeme vybudovat, protože jsou splněny základní podmínky.
Je též nutno si uvědomit, že fungování přirozených procesů zaručující vznik a existenci tůní je v naší krajině v důsledku lidské činnosti velmi omezené. Je to omezeno do té míry, že může vznikat mylný dojem, že tůně jsou nepřirozené nebo natolik přirozeně vzácným biotopem, který nemá většího významu.
