"Malé vodní nádrže jsou srdcem krajiny"

                                              RNDr. Václav Cílek, CSc (geolog, klimatolog, filozof a popularizátor vědy)

     Pod pojmem tůň si lze obecně představit dva naprosto odlišné objekty. Jednak je to prohlubeň v terénu zaplavená vodou nebo klidná a hlubší část jinak dynamického vodního toku. Pokud to nebude vysloveně zmíněno, tak na těchto webových stránkách se budeme zabývat pouze první definicí, tedy tůněmi, které nejsou za běžného stavu věcí součástí vodního toku, nemají tedy viditelný povrchový přítok ani odtok. Jak si vysvětlíme v jiné kapitole, trvalé napojování tůní na toky není z řady důvodů příliš žádoucí.

     Rozlohou budeme pojednávat převážně o vodních tělesech o velikosti od cca jednoho metru čtverečního do několika stovek metrů čtverečních. Plnohodnotné tůně však mohou být i větší, třeba i o rozloze hladiny 2 i více hektarů při plném stavu. Platí to i naopak, svůj význam mají i tůně o velikosti několika decimetrů čtverečních. Z hlediska časového trvání budeme pojednávat o tůních, které zadržují kontinuálně vodu alespoň čtyři měsíce v roce až po tůně prakticky nevysychající (trvalé). Speciálně se zabýváme i dočasnými (temporálními) tůněmi, které pravidelně nejčastěji koncem jara nebo v létě vysychají. Hostí velmi specifickou a specializovanou biotu. Budování, obnova a management těchto tůní má rovněž svá specifika a zásady. Management a budování těchto tůní je momentálně naprosto přehlížen a my bychom to chtěli rádi změnit.

     Pojednáváme jak o vysloveně přírodních tůních, tedy těch, které vznikají samovolně přirozenou cestou přírodními procesy, tak i tůněmi vzniklými převážně nebo výlučně činností člověka. Problém dnešní krajiny je, že člověk výrazným způsobem omezuje přírodní procesy vedoucí ke vzniku tůní. To má za následek jejich nedostatek s potřebou jejich budování člověkem.

     Veškerá pojednání o tůních budou mít jediný účel, a tím je podpora a udržení vysoké biologické hodnoty spočívající v co nejvyšší druhové diverzitě organismů a přírodních procesů. Uvedená doporučení pro budování, obnovu a management tak budou koncipována buď na obecné úrovni nebo budou specifikována pro určitý druh nebo skupinu organismů. Vedlejším účelem je pak funkce estetická a krajinotvorná. Doporučení nejsou určena pro intenzivní chov ryb, vodního ptactva, rekreační a jiné účely, které jsou v některých případech spíše nežádoucí.

     Tůně nelze v žádném případě ztotožňovat s rybníky. Ty mají zpravidla technické prvky (hráz, stavidlo atd.), jsou budovány hlavně za účelem produkce ryb, mají zpravidla přítok a odtok atd. Není překvapením, že biota rybníků a tůní se navzájem liší. Tak jako jsou organismy vázané na tekoucí vodu, jezera a rybníky, tak existují organismy vázané převážně na tůně. Výzkumy z jiných evropských zemí ukazují, že tůně jsou co do počtu druhů přinejmenších stejně bohaté, jako jiné vodní bitopy. Tůně by měly být uznány a respektovány jako plnohodnotné vodní biotopy stejně jako řeky, rybníky a jezera.

Pro zachování biodiverzity dnešní české krajiny je existence tůní v dostatečném počtu a formě zcela zásadní záležitostí. Vlevo larvy vážek blíže neurčeného druhu, vpravo vokalizující samec rosničky zelené (Hyla arborea).

     Bude zde pojednáváno výhradně o přírodních a přírodě blízkých tůních ve středoevropské volné krajině, nepůjde o zahradní jezírka, polopřírodní koupací rybníčky a podobné nádrže. Současně půjde o nádrže přirozeně zadržující vodu bez použití nepropustných fólií a jakéhokoli dalšího pomocného materiálu a stavebních opatření (filtrace, ozdobné prvky atd.). Domníváme se, že tyto objekty do volné krajiny nepatří. V již zastavěné krajině ale mají své místo jako náhradní biotopy.

Zahradní jezírka, koupací rybníčky a podobné nádrže mohou z funkčního hlediska nahrazovat přirozené biotopy. Obecně jim přikládáme velký význam, protože jsou masově budovány v čím dál více zastavěné krajině. Zásadami budování těchto typů nádrží se věnuje velké množství jiné literatury, zde se jimi proto nebudeme zabývat.