Naše organizace má za sebou již řadu akcí se strojním výkopem tůní pásovými rypadly různých typů. Pokud byste měli zájem o více informací, kontaktujte nás. Stejně tak nás kontaktujte, pokud byste měli zájem o spolupráci na hloubení tůní.
Tůně si téměř vždy hloubíme svépomocí. Jako pracovní stroje používáme nejčastěji bagry s hmotností od cca 3 do 5,5 tuny. Ty se zdají být z pohledu ceny a výkonu nejlepší pro budování tůní o velikosti od několika desítek do několika set metrů čtverečních. Nejčastěji se jedná o značky Yanmar a Wacker Neuson. Bagry jsou vždy půjčovány místní půjčovnou strojů co nejblíže lokalitě s plánovanými zásahy pro snížení nákladů za dopravu.
Větší typy strojů je asi také možné si půjčit, ale poměr cena-výkon už nejsou tak přívětivé. Zejména při budování menších a prostorově rozmanitých tůní nezáleží ani tak na objemu vykopané zeminy jako na modelaci břehové linie a dna. Velikost stroje tak v těchto případech není nějak velkou výhodou. Naopak menší typy strojů často nedisponují kabinou, častěji zapadají a těžební kapacita rapidně klesá s velikostí stroje.
Malé bagříky kolem jedné tuny hmotnosti nejsou pro praktické bagrování příliš vhodné díky malému pracovnímu výkonu. Výborně se ale hodí na akce pro veřejnost, kde si lidé seznamují s našimi aktivitami a mohou si bagrování i sami vyzkoušet.
Pásové bagry musí být přivezeny na korbě nákladního auta. Následuje přesun po vlastní ose.
Často je prvním krokem při budování tůní odstranění náletových dřevin, zejména u desítky let neobhospodařovaných pozemků.
Přesun vytěženého materiálu a jeho uložení v okolí tůní zabere podstatnou část času při bagrování, zejména u větších tůní. S tím je potřeba počítat, protože to je důležitá součást bagrování. Nutné je, aby materiál splynul a "zapadl" do okolního prostředí a nepůsobil pro pozorovatele cizorodě a nevtíral se pocit vlivu člověka na formování terénu.
Obecně u našich lokalit nikdy neodvážíme zeminu mimo lokalitu. V mnoha případech si nedokážeme představit způsob nakládky a odvážení zeminy. Pozemky jsou často natolik podmáčené, že to vylučuje pojezd klasických nákladních aut. Technicky by to určitě proveditelné bylo, ale za vynaložení vysokých nákladů (řešení zpevněné příjezdové cesty nebo využití pásových transportních aut s nutností překládky), nemluvě o řešení problému kam s vytěženou zeminou. Vytěženou zeminu tak deponujeme takovým způsobem do okolí tůní, aby se přirozeně začlenila do prostředí a současně maximálně podpořila retence vody v nádržích. Pokud má zemina zůstat na lokalitě, musíme ji maximálně využít pro naše účely. Zde upozorňujeme na riziko nežádoucího zvýšeného zamokření okolních obhospodařovaných pozemků. Před výkopem každé tůně je nutné pečlivě zvážit předpokládaný objem vytěžené zeminy a postup jejího těžení, ukládání a rozhrnování, aby se minimalizovaly časově náročné a zbytečné překládky. Zde je to hodně o zkušenostech. U menších tůní (cca do 50 m2) se obejdeme bez překládek zeminy, u větších tůní je většinou nutné se věnovat i překládkám a rozhrnování zeminy, aby nevznikaly zbytečně veliké a nepřirozené valy. O míře překládek samozřejmě rozhoduje také tvar tůně a místní podmínky.
Dva různé pohledy na tutéž tůň. U mělkých tůní nění většinou problém vytěženou zeminu rozhrnout v okolí tůně do plochy, aniž by vznikaly valy nebo musela být zemina odvážena. Čerstvě uložená zemina postupně slehne asi na polovinu původní výšky.
Několik videí
Velkým pomocníkem při budování tůní je laserová vodováha, pomocí které odhadujeme úroveň hladiny a hloubku v různých částech budované tůně a podle toho korigujeme výkopové práce.
Pro výkop jsou většinou k dispozici různě široké lžíce. Široké lžíce bez drapáků (svahovky) nepoužíváme při klasickém budování tůní. Pro vlastní hloubení není tvar lžíce vhodný a finální vyhlazování je zbytečné až nežádoucí. Lžíce s drapáky vytváří tvarově bohatou mikrostrukturu dna, což je pro následné spontánní oživení a podporu vysoké biologické hodnoty jen žádoucí.
Tůně můžeme budovat pouze lžícemi s drapáky (vlevo), není nutné a vlastně ani žádoucí jejich vyhlazování (vpravo). Drapáky vznika bohatý mikroreliéf dna. Je zde větší styčná plocha dna z vodou (vzduchem) a tím je větší pravděpodobnost růstu rostlin ze semenné banky. Členité dno poskytuje vyšší rozmanitost životních podmínek pro širší škálu živočichů a rostlin.
Zbudováním dočasné odvodňovací strouhy několik týdnů nebo měsíců před vlastním bagrováním usnadníme pohyb bagru v silně podmáčeném terénu. Zní to možná zvláštně - před budováním tůně mokřad odvodníme, ale jen proto abychom ho poté lépe zavodnili.
Návod na žádoucí vlastnosti tůní naleznete v sekci Budování nových tůní a Onova stávajících tůní.
Domníváme se, že průměrně zručný člověk je schopen se poměrně rychle naučit ovládat minibagr. Nejde ale pouze tůně vybagrovat, ale pochopit koncept mělkých a členitých tůní a adekvátně se věnovat jemné modelaci dna a břehové linie. Důležité je zajistit postupnou mírnou svažitost dna, rozmanitou břehovou linii, pohrát si s vhodným umístěním velkých kamenů, pečlivě rozhrnout vytěženou zeminy atd. Mít cit pro budování přírodě blízkých tůní.
To se ukazuje jako zásadní problém při zadání výkopu tůní profesionálnímu bagristovi zvyklému provádět výkopy pro jiné, zejména technické účely. Tůně jsou často příliš hluboké, břehy příkré, dno a břehová linie málo členité, celkový tvar tůní příliš pravidelný a jednotný a jakoby "bez nápadu" a kreativity. Slovní popisy a nákresy žádoucího stavu jsou často nedostatečné a dochází k vzájemnému nepochopení. Může být i problém u těch bagristů, kteří už tůně bagrovali, ale spíše "technického charakteru" u projektů, kde byly tůně považovány za "malé rybníky". Bagrista má v takovém případě vlastní názor jak má taková "správná tůň" vypadat, který se ale ne zcela ztotožňuje s naším názorem. Výsledkem je nespokojenost s odvedenou prací a charakterem tůní. Všechny tyto důvody nás vedou k tomu, že si tůně bagrujeme sami v naší vlastní režii, což se nám nejvíce osvědčilo a osvědčuje.
Ukázky budování a obnovy tůní. Vlevo v rákosovém porostu v blízkosti rybníka na lokalitě Rychtářský rybník, vpravo v bývalé pískovně Hulišťata.
